Kladenské listy 5.10.1993

Když pojedete přes Lidice směrem na Makotřasy, kde odbočíte prudce doprava, tak se zanedlouho ocitnete snad v nejmenší vesnici na Kladensku – v Bělokách. O tom, že Běloky jsou obcí skutečně malou, svědčí to, že je zde asi jen 60 popisných čísel. V poměrně hezké a upravené obci žije kolem stotřiceti trvale žijících obyvatel.

Obec se nachází v poměrně hezkém údolí a na občasného návštěvníka může působit tak trochu romantickým dojmem. Méně romantické je však to, že zde není možné zakoupit ani základní potraviny. Pro milovníky pivního moku a vyznavače klasické atmosféry zakouřených hospůdek je přímo zdrcující to, že ve zdejší obci nenarazí na pohostinství. Nakupovat se obvykle jezdí do Středokluk, kam většinou směřují i místní štamgasti. Prodejna v obci sice je, ale v současné době je uzavřena na dobu neurčitou. Družstvo Jednota v této prodejně prodávalo až do roku 1990. Od té doby se v prodejně vystřídalo několik nájemců. Ti zřejmě byli opojeni závratnými zisky a prodejnu k nelibosti místních občanů předčasně opustili. Prodejna je uzavřena zhruba 1 rok a v současné době už patří obci, protože ta ji nedávno od Jednoty odkoupila. Snaha obecního zastupitelstva sehnat dalšího nájemce je zatím neúspěšná. Obecní zastupitelstvo si zde zřídilo alespoň úřadovnu, protože z bývalého objektu, nacházejícím se v přilehlém statku, bylo vystěhováno majitelem této nemovitosti,

která mu byla vrácena v rámci restituce. I když všechny objekty této zemědělské usedlosti byly vráceny původnímu majiteli, neshledal jsem žádnou stopu po podnikatelské ani jiné činnosti. Jediný objekt, který možná ani nestál za zhlédnutí, byl vrak trabantu, u kterého se poměrně pravidelně střídali místní pouliční psi a symbolicky na něj močili.


Běloky mají také svou knihovnu, ale ta před sebou nemá nejsvětlejší budoucnost, neboť je v likvidaci. Knihovna byla z bývalého objektu přestěhována do skladu místní prodejny. Jiné prostory nebyly bohužel k dispozici. Některé knihy se zatím povalují i v regálech a na pultu prodejny. Jak se vyjádřila oblastní knihovnice, je sklad prodejny pro knihy prostředí absolutně nevyhovující. Obecní zastupitelstvo počítá s tím, že zbytek knižního fondu se rozprodá v dražbě. Kdyby se však pro knihy našla vhodná místnost, byla by v Bělokách místní knihovna zachována. Skoro všichni běločtí občané dojíždí do zaměstnání. Protože do Bělok žádná autobusová linka nevede, musejí místní občané chodit na autobus do spádové obce Středokluky, která se již nachází v okrese Praha-západ. Odtud směřují většinou do Prahy a Kladna. Na všech pozemcích, které dříve obhospodařoval Státní statek Kladno, byly již provedeny pozemkové úpravy. Na poměrně velké výměře těchto pozemků hospodaří tři soukromí zemědělci. Například pan Rákos hospodaří na více než padesáti hektarech.
Pitnou vodu získávají místní občané z vlastních studní, výstavba vodovodu by byla pro tak malou obec, kterou Běloky bezesporu jsou, zřejmě nerentabilní. Obec však počítá s výstavbou kanalizace a jejím napojením na kanalizační síť obce Středokluky, kde je v provozu čistička odpadních vod. Ta by měla být kapacitně dostačující pro obě obce. Dle umístění nádob na různý odpad je patrné, že obec navázala spolupráci s firmou Komeko, a snaží se separovat plasty a sklo od ostatního odpadu. Mnozí nedisciplinovaní občané tuto snahu maří, protože si nádoby na tříděný odpad pletou s běžnou popelnicí.

	V Bělokách však nejsou žádní hasiči, ani myslivci. Jasným důkazem toho, že místní občané se neradi organizují v dobrovolných spolcích, natož v nějaké straně, je ta skutečnost, že v komunálních volbách kandidovalo 10 nezávislých kandidátů. Místní zastupitelstvo je tvořeno devíti bezpartijními občany (jeden občan neuspěl). Jak v obci dopadly parlamentní volby? Voleb se účastnilo 100 občanů a k nelibosti některých zvítězila ODS. Výsledky jednotlivých stran, vyjádřené v procentech, byly v Bělokách podobné výsledkům voleb v České republice. Protože starosta obce, pan Horák, nebyl doma, získal jsem všechny dostupné informace od členky obecního zastupitelstva, paní Libuše Kozlové. Zrovna v den naší návštěvy se měla konat pravidelná schůze obecní rady, kde by hlavními body programu měla být možnost pronájmu prodejny odvážnému prodejci a možnost dalšího provozování místní knihovny.

Běloky jsou obcí, jejíž obyvatelé se mohou pyšnit poměrně zdravým životním prostředím. Jak říká Libuše Kozlová, je to obec celkem čistá, uklizená. Občanů je zde málo, takže všichni se vzájemně dobře znají.

Libor Pošta, Kladenské listy 5.10.1993

     Umělecké památky Čech udávají první zmínku o vsi Bělokách již z roku 1257, ale pramen k tomuto datu neznám.
     Od počátku 14. století měly Běloky se vší pravděpodobností společnou historii se sousedními Makotřasy, ať už jako samostatný statek nebo jejich příslušenství.
     V 15. století, respektive v jeho úvodu, držel Makotřasy společně se Středokluky, a jak nám vyplyne, tak i s Běloky, bohatý pražský kupec, Petr Meziřícký, velký nepřítel kalicha a stoupenec císaře Zikmunda. Ten se rozhodl povolat na svou tvrz královskou posádku, která měla mít kontrolu nad přístupem k Praze. Husité pod vedením Záviše Bradatého, Petra Obrovce a Mistra Petra Špičky ale krátce po 23.květnu 1420, těsně před bitvou na Vítkově, na Makotřasy udeřili a „obrátili tam v rum nejen stavení okolní a zboží všeliké, ale i dva kněze, mezi nimi Václava, bývalého kaplana, upálili.“
     Petru Meziříckému potom Pražané tvrz v Makotřasích se vším zbožím zkonfiskovali. Rada městská v Praze darovala tuto tvrz s příslušenstvím: vsi Řepce (Hřebeč), Středokluky, Běloky (!) a jiné, Jarošovi a Hynkovi, bratřím z Chlumu, za udatné služby na straně pražských proti nepřátelům božím tak, aby „do vůle obce zboží to drželi a povinni byli městu, kdykoli by potřeba byla, s osmi koňmi sloužiti a hotovi býti.“ Kdy k tomu darování došlo, není známo, a neví se ani, dokdy tu přesně zmínění bratři seděli.
     Roku 1438 prodávají Pražané tento statek, „se vší vsejí na ozim a na jeř“, Zikmundovi Slámovi z Nezřeva. Na tři roky a v jeho nákladech. Jak to ale vypadá, Sláma tu ani tři roky nepobyl, a protože Petr Meziřícký mezitím zemřel, jeho dědictví, které nakonec k svému právu získal, připadlo jeho jediné dceři Voršile, provdané za Kašpara, syna Hanuše Otlingára z Otlinku. Ten se ale odstěhoval do Vratislavi a celé zboží odevzdal 8.května 1439 Pešíkovi od Stříbrné hvězdy, jinak z Kunvaldu, svému švagru. Teprve on, který si Makotřasy s ostatním zbožím koupil, si je směl vložit do desek zemských. Ale ani on makotřaské zboží dlouho nepodržel, protože v roce 1449 už je má v držení Jindřich Čéček z Pakoměřic. Ten prodal roku 1455 Makotřasy, tvrz, poplužní dvůr a ves celou, dále Středokluky, ves celou mimo plat kněžský, kmecí dvůr s platem v Lidicích a dvůr kmecí v Zájezdě, dvory kmecí v Bělokách, kromě duchovního, s lesy řečenými Krupá a další zboží Anně ze Švarcemberka a ze Sonsheimu, vdově po Petrovi ze Šternberka. Ta paní zemřela roku 1459 a zboží připadlo jejímu bratrovi Michalovi. S ním se pak o ně dlouho soudili Zdeněk ze Šternberka a synové Jaroslav a Jan. Kdo při vyhrál, není známo, ale dalším majitelem byl Zikmund Strouch z Chlumku, který je roku 1487 prodal k Buštěhradu.

Jindřich Bezdružický z Kolovrat, zasnoubený s Kateřinou z Weitmile, si po požáru desek zemských nechal znovu do desek vložit roku 1545 dědictví po předcích a ve výčtu tohoto dědictví se jmenují i Běloky. To by ovšem znamenalo, že patřily již jeho otci Janovi, který padl v bitvě u Moháče 29. srpna 1526.
Dalším z Kolovratů na buštěhradském panství byl Vladislav Novohradský, ženatý s Máří Magdalénou Bořitovnou z Martinic, která mu porodila syna Václava a další čtyři dcery. Vladislav ustanovil (10. července 1571) svojí manželku poručnicí nezletilého Václava a jeho dvou sester a připsal jí dvůr ve Středoklukách a ves Běloky s mlýnem až do její smrti.

Následujícím vlastníkem byl již zmíněný Václav, řečený Ludvíkovský, který dosáhl plnoletosti roku 1590, oženil se se Zbyňkou, dcerou Ladislava staršího z Lobkovic, a zemřel 1. ledna 1601 na Buštěhradě.
Jeho syn, Vladislav Abdon Bezdružický z Kolovrat, držel Středokluky, Kněževes, Dobrovíz, Běloky, Kozinec a Chýnov a bydlel na tvrzi ve Středoklukách, kterou dal opravit. Jako aktivní účastník stavovského povstání byl potrestán konfiskací všeho majetku. Naplnění trestu se již nedožil.
Statek Běloky, coby součást statku Středokluky, dostal 14.května 1623 darem Julius Jindřich, vévoda saský. Roku 1630 ale prodal Středokluky se vším zbožím sestře Vladislava Abdona, Johaně Magdaléně. Ta statek nedokázala udržet a uhradit dluhy na něm zapsané, proto byl po její smrti celý majetek a s ním zřejmě i Běloky, prodán roku 1645 Jezuitské koleji u sv. Klimenta.


	V 18. století byly Běloky, stejně jako okolní vsi, součástí velkého buštěhradského panství a jeho majiteli byli po dlouhá léta velkovévodové toskánští. V roce 1847 přešlo Buštěhradské panství do rukou císaře Ferdinanda V. a bylo začleněno do komplexu císařských velkostatků. V roce 1918 byl velkostatek Buštěhrad zestátněn. Těch skutečně konkrétních zmínek o Bělokách s v pramenech dochovalo opravdu poskrovnu. Z církevních statistik můžeme ještě doplnit, že roku 1677 bylo v jedné části Bělok, spadající k faře v Hostouni, 11 duší schopných svatého přijímání. V jiné části Bělok, která patřila k faře v Lidicích, bylo ve stejném roce těchto duší 45 a roku 1700, za faráře Jana Františka Hausschildta už 75 duší. Kaple sv. Floriána byla postavena roku 1838 na náklad obecních důchodů a 18. listopadu toho roku byla posvěcena lidickým farářem Janem Bezděkou, slánským vikářem. Sloup s polopostavou Krista s beránkem z 1.poloviny 19.století by za současného stavu nemusel už dlouho vzdorovat zubu času a povětrnostním podmínkám.

Závěrem ještě jedna zajímavá zmínka, která ukazuje i na možnost zemanského rodu v Bělokách… Roku 1601 prodal Štěpán Štěrba dvorce a mlýn v České Lhotě Mikulášovi z Bělok. A to je zatím o Bělokách opravdu všechno.

Libor Dobner, Kladenské listy 5.10.1993