Hostouň, fara

Duchovní správu obstarává farář.
Patron: probošt metropolitní kapitoly Pražské.

Místa přifařená: Hostouň 1290 k., 32 ž., šk. 5tř.; Dolany ¾ h., 303 k., 4 ak., 4 ž.; Pavlov ½ h., 326 k.,  2 ž.; Běloky ½ h., 52 k.; Dobrovíz ¼ h., 631 k.., šk. 2tř.; celkem: 2602 k., 4 ak., 38 ž.
Z míst přifařených náleží Hostouň, Dolany a Pavlov k polit. okresu Kladenskému a k soudn. Okr. Unhošťskému, Běloky a Dobrovíz k polit. a soudn. Okresu Smíchovskému.

     Ves Hostouně náležela zprvu ke statkům purkrabství Pražského. Král Jan z Lucemburka učinil roku 1320 směnu jistých statkův s proboštstvím pražským z panství Praskoleské; mezi statky tehdáž proboštství výměnou postoupenými byla také Hostouň.¹)
     Roku 1352 vyskytá se poprvé zmínka o faře v Hostouni, a to v registrech desátků papežských; kostel Hostouňský odváděl 30 gr.
     Do r. 1373 byl v Hostouni farář jménem Jan, jenž téhož roku se svolením náměstka proboštova Jana řečeného Kluka místo své směnil s Martinem, farářem u sv. Martina ve zdi ve Starém městě Pražském ²).
     Farář Martin koupil roku 1375 pro kostel Hostouňský knihy missál a viaticus za 8 kop grošů, jež byl předešlý farář Jan zaplatil jakožto dluh svůj kostelu Hostouňskému ³). Martin byl v Hostouni farářem, když tu roku 1380 vykonal visitaci arcijáhen Pražský Pavel z Janovic. Tehdáž byl tu pomocným knězem Martin z Nové Plzně. ⁴)
     Roku 1453 Vaněk Koruna, měšťan Starého města Pražského, odkázal zlaté a stříbrné náčiní, aby z toho byl pořízen kalich do kostela v Hostouni, »a kněz toho kostela i sousedé tak s tím zavázáni byli, aby kalich ten nikdy od kostela toho odjímán nebyl, ale při něm a té osadě věčně zůstal« ⁵)
     V XVI. stol. spravovali farnost Hostouňskou kněží strany podobojí: roku 1530 kněz Jiřík ⁶); roku 1550 kněz Jan Varhaník, jenž byl od faráře Hostivického obžalován, že nechal nejsv. Svátost v monstranci a v pixidě po 16 neděl ⁷); roku 1562 kněz Matouš z Telče ⁸)
     Roku 1561 probošt Jindřich Scribonius (Píšek) z Horšova zaslal arciknížeti Ferdinandovi prosbu, aby Hostouňští, kteříž byli krupobitím o úrodu přišli, od berně na čas byli osvobozeni. ⁹)
     Roku 1589 byl v Hostouni farářem utrakvistický kněz Oldřich Kolinský. Toho stihala dolejší konsistoř pro nezaplacení jakéhosi dluhu a hrozila mu, že podá naň žalobu proboštovi, jestliže nezaplatí.
     Probošt Pontán z Braitenberka dosadil roku 1599 do Hostouně kněze katolického, Jana Loczinku, což Hostounští těžce nesli; také obyvatelé přifařených Dolan, kterážto ves náležela universitě, na to si stěžovali. ¹⁰)
     K popudu Ludmily Bezdružické, majitelky panství Středokluckého, Dobrovizští odňali faráři násilně kostelní klíče a nechtěli pustiti ho do kostela. Na stížnost proboštovu musili Dobrovizští k rozkazu císařskému ze dne 12. dubna 1608 klíče odvésti do král. České kanceláře a Loczinku za svého duchovního správce uznati. ¹¹)
     Nástupcem Loczinkovým stal se Karel Rubekula, ceremonář probošta Pontána. Rubekula přidal se však roku 1608 k utrakvistům ¹²), začež od probošta Pontána byl fary zbaven.
     Od roku 1654 vedl v Hostouni duchovní správu kněz Karel Vojtěch Melcer (Melcerus), jenž založil nejstarší dochovavší se matriku Hostouňskou, jíž dal titul »Kniha pamětí, v níž se popisovati mají jména všech těch, kteřížto při chrámu Páně sv. Bartoloměje ve vsi Hostouni křtu sv. došli, aneb v stavu svatém manželském řádně a náležitě potvrzeni byli. Založena ode mne nížepoznamenaného správce duchovního při témž chrámu Páně Anno 1654 19. Julii. M. Carolus Adalbertus Melcerus«. Zemřel r. 1661, načež po něm následoval roku 1663 Ondřej Vrbský a 1668 Augustin Salát.
     Potom zůstala fara Hostouňská nějaký čas bez vlastního duchovního správce; i ve zprávě z roku 1667 uvádí se mezi farami neobsazenými. ¹³)
     Ve zprávě, kterou roku 1673 podali komisaři zvolení sněmem k ohledání far stávajících, jakož i ohledání míst, kde by nové fary zřízeny býti mohly, praví se, že v Hostouni dům farní zcela nově se staví, že osada byla administrována z Prahy, že jest tu vše katolické, a že obyvatelé vykázali se zpovědními cedulkami; počet těch, kdož zpovídati se mohou, páčí se okrouhle na 1000 duší; kostel že jest v dobrém stavu a vším potřebným zaopatřen, také důchody že jsou dostatečné, takže by tu co nejdříve farář mohl býti dosazen. ¹⁴) Duchovní správu v Hostouni obstarával roku 1677 farář Únhoštský.
     Toho roku bylo v Hostouni 205 duší, v Dobrovízi 99, Dolanech 53, Bělokách 11. V inventáři z té doby uvádí se mimo jiné: »Kalich s patenou stříbrný a pozlacený, s znamením pana Šimona Brosiusa« (t.j. probošta Šimona Brosia).
     Teprve roku 1680 obdržela osada Hostouňská zase vlastního svého faráře Františka Karla Skřivana, ¹⁵) jenž tu působil do r. 1692, načež následoval Ant. František Eliades.
     Pod jeho správu náležely také Středokluky, Kněževes, Černovičky, Malé a Velké Čičovice, Okoř a Třebovisko. Roku 1700 bylo v Hostouni, Dobrovízi, Dolanech a Bělokách 565 duší přijímání sv. svátosti schopných, ve Středoklukách a Kněževsi 277, v Černovičkách, Čičovicích, Okoři a Třebovisku 256.
     V účtech zádušních kostela Hostouňského z r. 1701 ¹⁶) zachovalo se poznamenání výdajů na zvony: »Náklad na velký zvon. Za 5 cent. 16 lib. Zvonoviny nové, počítajíc libru po 42 kr., i od díla zvonařovi Pražskému dáno 431 zl. 12 kr., za erb a obraz na zvon řezbáři 5 zl. 27 kr., zpropitné tovaryšům zvonařským 34 kr., kováři od celého okování zhlaví, z jeho železa 21 zl., za nový řemen k srdci 45 kr., diskrecí od svěcení zvonu 3 zl. Menší zvon. Zvonaři od přelití 61 lib. Zvonoviny staré po 15 kr.: 15 zl. 15 kr., témuž za 243 lib. Zvonoviny nové po 42 kr. i s dílem 166 zl. 6 kr., za erb řezbářovi 2 zl. 30 kr., zpropitné tovaryšům 34 kr., kováři od okování z jeho železa 12 zl. 51 kr., za nový řemen k srdci 18 kr., diskrecí od svěcení 2 zl.«
     Po faráři Eliadesovi (†1715) následovali: Adam Jan Mayer 1715 † 1745 (byl před tím kaplanem v Libochovicích, působil v Hostouni 30 let), Šebastián Lausecker 1745 † 1784 (pamětní kniha farní praví o něm, že byl výborným hospodářem, že neohroženě hájil práva farní proti jesuitům, majitelům panství Středokluckého, a že od osadníků zakusil mnohé nesnáze, což jej odradilo od úmyslu založiti v Hostouni stálé místo kaplanské), Josef Pátek 1785 † 1807, Michael Emanuel Herites 1807 † 1812 (byl to bratr tehdejšího probošta Václava Vojtěcha Heritesa; před tím byl v letech 1784—1804 děkanem ve Volyni), Frant. Xav. Vavrouš 1812 † 1819, Karel Herites 1819 † 1826, Karel Engelthaler, dříve farář v Mešně, 1826 † 1840, Josef Hollý 1841 † 1849, Matyáš Šulák 1850 † 1862 (byl kn. arc. Vikářem), Tomáš Mařík, dříve farář v Šárce 1862 † 1866, Jan Novák, dříve farář v Šárce 1866 † 1898, Jos. Uzel, dříve farář v Klobukách 1898 až 1910 (odešel na odpočinek), František Heřman (dříve kaplan u sv. Apollináře v Praze) od 1910.
     Roku 1893 dal probošt Dr. Ed. Tersch celý kostel jak uvnitř tak zevnitř vlastním velikým nákladem opraviti a vyzdobiti. Uvnitř byl kostel dekorativně vymalován, oltáře a kazatelna oštafírovány; nový obraz »Sv. Bartoloměj« na hl. oltáři a obraz »Sv. Jan Nep« na oltáři postranním maloval Emanuel Dítě. Dále byla opatřena nová křížová cesta, jeskyně s Lourdskou P. Marií a sochy sv. Petra a Pavla. V pondělí svatodušní dne 22. května 1890 zavítal probošt Tersch do Hostouně, aby posvětil nové obrazy a oltáře. Byl slavně uvítán; četné banderium jelo mu v ústrety až do Kněževsi a všechny spolky s prapory a hudbou súčastnily se uvítání; v Hostouni zbudovány dvě slavobrány. Vykonav svěcení sloužil probošt Tersch za přítomnosti kanovníka Krásla a vikáře Kandlera pontifikální mši sv. Obecní zastupitelstvo odevzdalo šlechetnému dobrodinci diplom čestného občanství. Odpoledne doprovodilo banderium se všemi spolky církevního tohoto hodnostáře až do Dobrovíze. Roku 1874 dal probošt Tersch vlastním nákladem rozšířiti hřbitov, darovav k tomu účelu i pozemek. Rozšířený hřbitov pak posvětil dne 26. srpna, v neděli XV. po sv. Duchu 1894 a pronesl při tom krásnou a učenou řeč na slova »Neplačiž«.

Farní kostel sv. Bartoloměje 17) stojí uprostřed vsi, obklopen jsa bývalým hřbitovem. Zbudován byl na počátku XVIII. století za probošta Daniele Josefa Mayera z Mayernu (1701—31).
Jest to jednolodní stavba barokní. Závěr presbytáře jest uvnitř trojboký, zevně zaoblený a má klenbu plackovou. Vítězný oblouk jest segmentový; nad ním uprostřed spatřuje se znak probošta Mayera.   Loď jest v rozích zaoblená a má strop plochý s vysokým fabionem; na stropě vymalováno kassettování, ve fabionu festony.   Hlavní oltář barokní. Uprostřed obraz „Sv. Bartoloměj“, pěkná práce  E. Dítě. Světec stojí s nožem v pravici, obrácen jsa k levé straně, kde se mu zjevuje anděl s palmou v ruce, u nohou světcových v pravo na zemi leží sekyra. V nástavku jest oválový obraz (postavy po kolena): „P. Marie s Ježíškem a s hochem sv. Janem“. Na postranních brankách nové sochy „ Sv. Petr“ a „Sv. Pavel“, roku 1893 z Paříže objednané.V oblých rozích lodi po stranách vítězného oblouku stojí dva stejné barokní oltáře postranní. Na oltáři stojícím na straně evangelijní jest obstojný obraz „Sv. Barbora“, v nástavci oválový obraz „Sv. Antonín Pad.“ Na oltáři stojícím na straně epištolní jest nový pěkný obraz „ Sv. Jan Nep.“ od Em. Dítě, v nástavku relief Madonny Staroboleslavské.

Při boční stěně na straně evangelijní jest oltář s jeskyňkou, v níž stojí socha Lourdské Madonny z Paříže objednaná.Dříve stával na tomto místě oltář s obrazem „Nanebevzetí Panny Marie“.  V průčelí západním stojí věž, jež má střechu cibulovitou s lucernovitou stříškou. Zvony:   1. původně z roku 1699, přelitý roku 1877 od Jos. Diepolda v Praze, 2. ulitý roku 1704 Ant. Schönfeldem ve Starém městě Pražském, 3. ulitý roku 1744 od Zachariáše Dietricha ve Starém městě Pražském.

Kaple Panny Marie v Dobrovízi 18), vystavěná v XVIII. století nákladem kolleje sv. Klementa v Praze, jejímuž semináři sv. Václava statek Středokluky spolu s Dobrovízí náležel. Nyní patří statek ten  a tudíž i patronát nad kaplí studijnímu fondu. Kaple stojí uprostřed návsi. Jest vystavěna ve slohu barokním.
	V půdorysu jest obdélníková, súžujíc se k presbytáři prohnutými boky. Nad průčelím barokní štít, po stranách vchodu výklenky s barokními, již porušenými kamennými sochami „Sv. Anna“ a „Panna Maria“. Nad presbytářem jest zděná čtyrboká vížka s cibulovitou a lucernovitou střechou plechem pobitou. V bocích lodi jest po jednom barokním okně. Presbytář, jenž jest uvnitř pětiboký, má klenbu polokopulovitou. Loď má klenbu plackovou. V presbytáři dobrý barokní oltářík s hadovitými sloupky po stranách; uprostřed zasklený výklenek se sochou, představující Pannu Marii, ana drží mrtvé tělo Kristovo na klíně. Pod výklenkem tímto jest vlys se třemi zasklenými schránkami, v nichž jsou ostatky v dracounových ozdobách. V lodi na straně evangelijní stojí jednoduchá nízká kazatelna. V pozadí lodi nalézá se dřevěná kruchta. Prostranství kolem kaple jest ohraženo. Před vchodem stojí železný litý kříž s nápisem: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Postaveno ke cti a chvále Boží od J. Š. L. P. 1885.“  Kaple byla roku 1908 opravena zevně a roku 1909 uvnitř nákladem vlastního zádušního jmění.

Prameny a poznámky: 1)  Srvn. Regesta III., str. 241, čís. 581; Frant. Vacek, Dějiny Bubenče, Dejvic, Šárky a okolí ve „Sborníku příspěvků k dějinám král. Hlav. Města Prahy“ II., str. 58, 158.
2)  Lib. Conf. II., 88-89, Soudní akta I., 14. 3)  Soudní akta I., 133. 4)  Lib. visit. 111 b. 5)  J. V. Šimák v „Methodu“ XXVI. (1900), 110. 6)  Borový, Akta kons. utrakv, str. 52. 7)  Tamtéž, str. 279. 8)  Tamtéž, str. 386 9)  Borový, Akta kons. katol. 304-305. 10)  Winter, Život církevní, 220-221. 11)  Pam. Kniha farní.
12)  V archivu kapitolním jest pod sign. LXI, 4 přípis konsistoře utrakvistické tohoto znění: „My administrator a farářové konsistoře arcibiskupství Pražského pod obojí spůsobou přijímajících známo činíme tímto listem naším obecně přede všemi, že jest se ctihodný kněz Karel Rubekula Novo-Pražský k slavný konsistoři Pražský feria 4. die S. Dortheae 6. Febr. Anno 1608 připojil a k ochraně i opatrování konsistoře přijat jest a se rukou vlastní v knihy naše konsistorské podepsal. Tomu na svědomí a důvěrnost pečet naši menší konsistorskou k tomuto listu jsme přitisknouti rozkázali. Stalo se v sobotu po Veliké Noci 12. Aprilis letha Páně 1608“ 13)  Bílek, Reformace katol. 263. 14)  Zpráva zmíněné komise o kraji Slanském v archivu metropolitní kapitoly. 15)  Ten napsal do matriky: „Ab hoc anno 1680 ego infrascriptus qua parochus Hostunensis post 50 annos hic primus …“ Dle toho by fara Hostouňská neměla faráře od roku 1630, a výše uvedení duchovní Melcer, Vrbský a Salát byli tudíž jen duchovními správci a ne faráři v pravém slova smyslu. 16)  Kniha zádušní chrámu Páně Hostounského z let 1701—1712 v archivu metrop. kapitoly. 17)  Srvn. Zd. Wirth, Soupis pam. okr. Kladenského, 58-60. 18)  Srvn. „Smíchovsko a Zbraslavsko“, 216