Historie obce

Původ jména Běloky je nejasný. Podle mnohých pramenů (2) vzniklo jméno "Běloky" ze slova "běloocí" - což by  označovalo nemoc původních obyvatel vsi. Jiná teorie mluví o jménu vlastníka vsi...Přijde mi to ovšem poněkud přitažené za vlasy...podle mého laického pohledu by spíš mohlo jít o význam "Běl - loky" - Bílé luky, louky. Vzhledem k tomu, že Běloky spolu s Bílou horou patří do území, ve kterém se vyskytuje bílá opuka, nevidím důvod, proč by se jméno Běloky (ostatně stejně jako Bílá hora, viz "Smíchovsko a Zbraslavsko") nemohlo vysvětlovat právě takto.

První zmínka o vsi Bělokách je již z roku 1257 (kapitulní rukopis G5, dnes součástí tzv. "druhého pokračování Kosmovy kroniky"): ...téhož roku dne 1. dubna koupil Eberhart jakýsi statek ve vsi, která se nazývá Běloky, a dal jej oltáři blahoslavené Panny...Originál je psán latinsky (Běloky se uvádějí jako »Belok«)

V Bělokách držel prebendu v letech 1367-85 Přibyslav, arcijáhen horšovský, jako kanovník pražské kapituly.  Roku 1371 v den sv. Martina pronajal Přibyslav dvůr v Bělokách  Řehoři, který sídlil na Starém Městě pražském, a to s poli, lukami a s úhorem holým dvou sedláků.

V 15. století, respektive v jeho úvodu, držel Makotřasy společně se Středokluky, a jak nám vyplyne, tak i s Běloky, bohatý pražský kupec, Petr Meziřícký, velký nepřítel kalicha a stoupenec císaře Zikmunda. Ten se rozhodl povolat na svou tvrz královskou posádku, která měla mít kontrolu nad přístupem k Praze. Husité pod vedením Záviše Bradatého, Petra Obrovce a Mistra Petra Špičky ale krátce po 23.květnu 1420, těsně před bitvou na Vítkově, na Makotřasy udeřili a „obrátili tam v rum nejen stavení okolní a zboží všeliké, ale i dva kněze, mezi nimi Václava, bývalého kaplana, upálili.“
25. prosince roku 1420 obdržel oltářník u sv. Ducha v Praze Petr z Libochovic polovinu vsi Běloky s mlýnem kostela pražského a se vsí Lidicemi sv. Anny…

Petru Meziříckému potom Pražané tvrz v Makotřasích se vším zbožím zkonfiskovali. Rada městská v Praze darovala tuto tvrz s příslušenstvím: vsi Řepce (Hřebeč), Středokluky, Běloky (!) a jiné, Jarošovi a Hynkovi, bratřím z Chlumu, za udatné služby na straně pražských proti nepřátelům božím tak, aby „do vůle obce zboží to drželi a povinni byli městu, kdykoli by potřeba byla, s osmi koňmi sloužiti a hotovi býti.“ Kdy k tomu darování došlo, není známo, a neví se ani, dokdy tu přesně zmínění bratři seděli.

Roku 1438 prodávají Pražané tento statek, „se vší vsejí na ozim a na jeř“, Zikmundovi Slámovi z Nezřeva. Na tři roky a v jeho nákladech. Jak to ale vypadá, Sláma tu ani tři roky nepobyl, a protože Petr Meziřícký mezitím zemřel, jeho dědictví, které nakonec k svému právu získal, připadlo jeho jediné dceři Voršile, provdané za Kašpara, syna Hanuše Otlingára z Otlinku. Ten se ale odstěhoval do Vratislavi a celé zboží odevzdal 8.května 1439 Pešíkovi od Stříbrné hvězdy, jinak z Kunvaldu, svému švagru. Teprve on, který si Makotřasy s ostatním zbožím koupil, si je směl vložit do desek zemských. Ale ani on makotřaské zboží dlouho nepodržel, protože v roce 1449 už je má v držení Jindřich Čéček z Pakoměřic. Ten prodal roku 1455 Makotřasy, tvrz, poplužní dvůr a ves celou, dále Středokluky, ves celou mimo plat kněžský, kmecí dvůr s platem v Lidicích a dvůr kmecí v Zájezdě, dvory kmecí v Bělokách, kromě duchovního, s lesy řečenými Krupá a další zboží Anně ze Švarcemberka a ze Sonsheimu, vdově po Petrovi ze Šternberka. Ta paní zemřela roku 1459 a zboží připadlo jejímu bratrovi Michalovi. S ním se pak o ně dlouho soudili Zdeněk ze Šternberka a synové Jaroslav a Jan. Kdo při vyhrál, není známo, ale dalším majitelem byl Zikmund Strouch z Chlumku, který je roku 1487 prodal k Buštěhradu.

V listině krále Jiřího Poděbradského z roku 1467 je připomínán bělocký mlýn (Netrefovský). Povinnost vykrmiti vepře ročně pro buštěhradskou vrchnost měl právě mlýn v Bělokách čp. 23. Tak se uvádí v souvislosti s mlynáři Netrefovými. Později se uvádí povinnosti vrchnosti vydržovat chrta.

V listinách českého krále Vladislava Jagellonského ze dne 29. srpna 1499 a z 30. ledna 1500 se svoluje, aby místokomorník Jeroným ze Skuhrova a Václav Hyndrát z Habrova, místopísař desk zemských Království českého, mimo jiné si vyplatili ves Běloky, mlýn a dvory kmetčí, což vše do té doby držela zápisem krále Jiřího po 150 kopách grošů Kateřina z Pakoměřic, manželka Jindřicha Hostivického. Jeroným ze Skuhrova, tehdy zámožný muž, po jistou dobu držel zástavou ves Kněžívku (Kněží vísku) Strahovského kláštera, ale ves Běloky ještě téhož roku 1500 s dvěma tamními mlýny daroval klášteru dominikánskému u sv. Anny pod Petřínem v Praze.

Jindřich Bezdružický z Kolovrat, zasnoubený s Kateřinou z Weitmile, si po požáru desek zemských nechal znovu do desek vložit roku 1545 dědictví po předcích a ve výčtu tohoto dědictví se jmenují i Běloky. To by ovšem znamenalo, že patřily již jeho otci Janovi, který padl v bitvě u Moháče 29. srpna 1526.

Dalším z Kolovratů na buštěhradském panství byl Vladislav Novohradský, ženatý s Máří Magdalénou Bořitovnou z Martinic, která mu porodila syna Václava a další čtyři dcery. Vladislav ustanovil (10. července 1571) svojí manželku poručnicí nezletilého Václava a jeho dvou sester a připsal jí dvůr ve Středoklukách a ves Běloky s mlýnem až do její smrti.

Následujícím vlastníkem byl již zmíněný Václav, řečený Ludvíkovský, který dosáhl plnoletosti roku 1590, oženil se se Zbyňkou, dcerou Ladislava staršího z Lobkovic, a zemřel 1. ledna 1601 na Buštěhradě.

Jeho syn, Vladislav Abdon Bezdružický z Kolovrat, držel Středokluky, Kněževes, Dobrovíz, Běloky, Kozinec a Chýnov a bydlel na tvrzi ve Středoklukách, kterou dal opravit. Jako aktivní účastník stavovského povstání byl potrestán konfiskací všeho majetku. Naplnění trestu se již nedožil.

Roku 1601 prodal Štěpán Štěrba dvorce a mlýn v České Lhotě Mikulášovi z Bělok...(to by ukazovalo na zemanský rod v Bělokách !)

Statek Běloky, coby součást statku Středokluky, dostal 14.května 1623 darem Julius Jindřich, vévoda saský. Roku 1630 ale prodal Středokluky se vším zbožím sestře Vladislava Abdona, Johaně Magdaléně. Ta statek nedokázala udržet a uhradit dluhy na něm zapsané, proto byl po její smrti celý majetek a s ním zřejmě i Běloky, prodán roku 1645 Jezuitské koleji u sv. Klimenta.

V 15. století se připomínají v Bělokách dva mlýny, a to čp. 16 a čp. 23. Roku 1654 se na panství středokluckém připomíná mlynář Cikhart nad Běloky (zřejmě na čp. 23) se dvěma většími kusy špatné půdy.

	V 18. století byly Běloky, stejně jako okolní vsi, součástí velkého buštěhradského panství a jeho majiteli byli po dlouhá léta velkovévodové toskánští. V roce 1847 přešlo Buštěhradské panství do rukou císaře Ferdinanda V. a bylo začleněno do komplexu císařských velkostatků. V roce 1918 byl velkostatek Buštěhrad zestátněn.
Kat. mapa z r.1840

Z církevních statistik můžeme ještě doplnit, že roku 1677 bylo v jedné části Bělok, spadající k faře v Hostouni, 11 duší schopných svatého přijímání. V jiné části Bělok, která patřila k faře v Lidicích, bylo ve stejném roce těchto duší 45 a roku 1700, za faráře Jana Františka Hausschildta už  75 duší.

Kaple sv. Floriána byla postavena roku 1838 na náklad obecních důchodů a 18. listopadu toho roku byla posvěcena lidickým farářem Janem Bezděkou, slánským vikářem. Sloup s polopostavou Krista s beránkem pochází z 1. poloviny 19.století.