 |
Šinkanzenem po Japonsku
Červenec / srpen 2003 |
| |
Kapitola
1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 |
|
01. Proč Japonsko
Týden před naší dovolenou jsme stále ještě nevěděli, kam vlastně
pojedeme. Znovu do USA se mi letos už moc nechtělo, tak jsem se začal
zabývat myšlenkou na něco jiného. Hrozně neradi jezdíme do turisticky
„profláknutých“ zemí, takže jsem rovnou vyloučil země jako Chorvatsko,
Itálie, Řecko apod. Bohužel, do severských zemí se Janě zrovna moc
nechtělo (Island, Grónsko...), takže i to jsem nakonec k mé velké lítosti
zavrhl. O severoafrických a jiných muslimských zemích si myslím svoje
(stačilo mi před lety vidět španělskou enklávu Ceuta na marockém území),
takže ani to nepřicházelo zrovna moc v úvahu. Podmínkou ovšem byla i země
nacházející se na severní polokouli, kde je v červenci léto, tím bohužel
vypadla i Austrálie nebo Nový Zéland (o Jižní Americe, JAR apod. jsem ani
neuvažoval vzhledem k bezpečnosti). A protože už bylo pouhý týden před
naším plánovaným odjezdem, musel jsem - za pomoci webových stránek
Ministerstva zahraničí - vyloučit i země, kam je potřeba vízum nebo jehož
získání trvá déle než několik dní (pokud samozřejmě beru v potaz
individuální turistiku: pro cestovní kanceláře - i když asi jak
které - jsou víza zpracovávána přednostně).
Nebudu už tento úvod dále prodlužovat, s překvapením jsem totiž
zjistil, že do Japonska už vízum není potřeba (co si tak vzpomínám, ještě
nedávno bylo k získání víza zapotřebí pozvání od japonského
občana a také vyhotovení zdvořilostního dopisu psaného v angličtině, ve
kterém se uváděly důvody návštěvy Japonska). Od této chvíle jsem se tedy
začal zabývat myšlenkou dovolené v Japonsku (i když jsem vážně uvažoval i
o zemích jako Jižní Korea, Čína, Mongolsko...). Jenže pro Japonsko mluvilo
úplně všechno: atraktivní země, na severu hory, na jihu pláže. Plno
činných sopek, horké prameny, staré buddhistické chrámy, známé japonské
zahrady atd. Zároveň i velmi bezpečná země, kde vám nic nehrozí. Jediné
minus jsou vysoké ceny (ale že to nebylo zas až tak strašné, uvidíte
dále).
02. Informace před odjezdem
V katalogu cestovatelských stránek Seznamu jsem našel těch
několik málo webů zabývajících se Japonskem. Velmi poučné a
obsáhlé se ukázaly být
webové
stránky Jiřího Jaroše, na kterých tento autor uveřejnil
dopisy ze svého několikaletého pobytu v Japonsku a které jsem přečetl
téměř všechny. Stránky
„Svět podle Japončíka“ byly také velmi zajímavé. Při vyslovení
jména Tomáš Svoboda
jsem si vždycky vybavil jeho firmu Infima (zvláště pak související
legendární BBSku Infima)
a také web nedalekého města Hostivic.
Teď už tedy vím, že má i cestovatelskou stránku mj. i o jeho cestě do
Tokia.
|
Když už bylo jasné, že do Japonska pojedeme (po objednávce
letenek :-), oběhl jsem několik pražských knihkupectví. Po slušném
průvodci typu Lonely Planet v češtině ani vidu ani slechu, musel
jsem proto bohužel jako obvykle koupit anglický (tj.
australský) originál L. Planet v knihkupectví Academia na Václavském
náměstí, kde jsem později ostatně koupil i mapu Japonska. Na tomto
místě je třeba uvést naprosté zklamání z nabídky vyhlášeného obchodu
pro cestovatele jménem KIWI
v Jungmannově ulici, jejichž nabídka map byla, co se týče Japonska,
úplně ubohá (dost podivná mapa Tokia a o nic méně podivnější mapa
celého Japonska, toť vše). Čekal bych od nich víc. |
 |
| |
|
 |
Co se týká cestopisů, regály knihkupců jsem našel plné knih
o cestování po Evropě, USA a obzvláště po Indii. Japonsku byla
věnována jedna jediná kniha, zato však mimořádně kvalitní: „Japonská
mozaika“ od Zdeňka a Soni Thomových. Bohužel jsem ji před odjezdem
nestihl celou přečíst, ale i tak jsem se hodně dozvěděl. Vzhledem k
tomu, že většina Japonců prý neumí moc anglicky, vybavil jsem se i
kapesním slovníkem asijských jazyků (později jsem objevil i
samostatný slovníček japonštiny). Ale jako obvykle, slovníky prostě
nepoužívám, v dané situaci se nakonec stejně dorozumím jak se dá, je
to totiž nejrychlejší. Navíc, situace které slovník (resp.
konverzace) popisuje, lze většinou vyřešit |
|
angličtinou (v hotelu, na letišti, na nádraží apod.) |
03. Přípravy na cestu, letenky a peníze
Ve středu v poledne jsem tedy s Janou vyrazil koupit letenky do naší
oblíbené CK Asia Special
v ulici Na poříčí. Pořád jsem ještě nevěděl, kam letos vlastně pojedeme,
ale než jsme došli ke dveřím cestovky, bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu,
že letenka do Tokia stála i s poplatky něco přes 20 tisíc Kč a nejlevnější
dostupné letenky do amerického Los Angeles se pohybovaly kolem 35ti tisíc
Kč, neměli jsme ani pocit, že by dovolená v Japonsku měla vyjít dráž než
ta loňská v USA (a nakonec skutečně ani moc dražší nebyla). Slečna za
pultem se sice zhrozila, když jsme žádali letenku ještě na tento víkend,
ale nakonec se volné místo jako obvykle našlo (narozdíl od stále
vyprodaných USA). Na výběr byl let společnosti Aeroflot přes Moskvu nebo
SAS přes Kodaň. Přesvědčil jsem Janu, abychom vybrali o
pár tisíc dražší skandinávskou SAS. To se nakonec ukázalo jako výborná
volba, protože při pozdější platbě letenek o den později se na moji
letenku bez mládežnické slevy nakonec přeci jen ještě nějaká ta sleva
našla, takže výsledná cena pro mě byla o 5 tisíc nižší, než měla původně
být. Oba dva dohromady nás tedy letenky přišly zhruba na 42 tisíc Kč,
včetně všech poplatků. Jana si za dvě stovky koupila mládežnickou kartu
IYTC od středoklucké
firmy GTS International, takže
její letenka stála kolem 18 tisíc Kč (sleva několik tisíc Kč).
 |
Japonské jeny jsme koupili v
pražské směnárně Exchange na
náměstí Franze Kafky (u Staroměstského náměstí). Mají velmi dobrý
kurz, ale co je hlavní: vůbec ty jeny mají :-)) Japonci k nám asi
vozí raději dolary, takže jeny jsem moc nikde jinde ve směnárnách
nenašel. 100 jenů koupíte za něco přes 24 Kč (08/2003). Běžně jsem
tudíž v Japonsku ceny dělil čtyřmi.
Nakoupili jsme tedy slušný štůsek bankovek v hodnotě 10000 jenů, což
je tedy našich asi 2400 Kč. S sebou jsme měli
půl milionu jenů. Na dvanáct dní ;] |
|
U této bankovky mě zarazila
podobizna učitele Y. Fukuzawi (nejdřív jsem si totiž myslel, že jde o
tiskovou chybu: ale všechny bankovky že by byly špatně vytištěné ?!
Kdepak, žádná tisková chyba, beďary na tváři tohoto ctihodného muže
prostě nikdo nevyretušoval. Zřejmě reálná podoba bez příkras.
Ostatně, podívejte se na detail. |
Podle doporučení průvodce jsem se snažil
sehnat jízdenku na japonskou železnici, je to prý velmi výhodné, jízdenka
se však dá sehnat pouze mimo území Japonska (obdoba zvýhodněných Railway
Pass-ů americké železnice). Zkusil jsem to nejdříve v Čedoku, kde mi v
příslušném oddělení obsluhující paní sdělila něco v tom smyslu, že „kdysi
tu jednou u nás někdo podobnou jízdenku chtěl, ale my ji nenabízíme“.
Každopádně mi alespoň poskytla informaci o nějaké malé cestovce, která prý
jízdenky zajišťuje (později jsem na internetu na jednom webu zjistil, že
minimální doba k vyřízení je cca 14 dní před odjezdem). Ten den jsem ještě
zkusil jednu CK, kde mi po mém dotazu, jestli zajišťují jízdenky na
železnice jedna milá slečna sdělila: „To jste tady špatně, to mi
neprodáváme, to musíte na nádraží“ :-D Po téhle zkušenosti jsem už raději
žádnou CK nezkoušel.
Vzhledem k tomu, že Japonsko patří mezi nejvyspělejší země světa,
tak žádná zvláštní příprava na cestu nebyla vlastně nutná. Jen je dobré
vzít si s sebou vhodné oblečení, Japonci mají většinou malou postavu,
takže případná koupě oblečení (a bot) by asi nemusela být snadná.
Jídlo jsme nebrali žádné, báli jsme se případných kontrol na letišti.
Nakonec se však ukázalo, že zákaz dovozu potravin se týká jen masa a
čerstvého ovoce...takže tu bábovku jsme si klidně vzít mohli :-)) Také se
nesmí dovážet pornografie. Proč, to vysvětlím příště.
Odlet do Japonska byl v pondělí v 12:20 (s přestupem v Kodani v 15:45),
přílet do Tokia v úterý v 9:35. Let z Kodaně trvá asi jedenáct hodin, letí
se přes Sibiř. V Japonsku je o sedm hodin víc než u nás (tj. GMT+9, ovšem
Japonci nemají letní čas).
04. Poznámky k této kapitole
Společnost ČSA do Tokia nelétá, z Prahy je proto nutné
využít let společnosti SAS přes Kodaň nebo Aeroflot přes Moskvu.
Klidně si vezměte s sebou hotovost, Japonsko je bezpečná země. Vaše
platební karty by stejně fungovaly jen někde, japonské bankomaty většinou
naše karty neberou.
Mobil také klidně nechte doma, bude vám nanic, Japonci mají odlišnou
mobilní síť.
Elektrická síť je také odlišná, ale vaše el. přístroje vám budou většinou
fungovat: kupte si ale adaptér pro odlišné zásuvky. Stejný, jaký se
používá pro cesty do USA.
Žádné očkování není potřeba a nic vám v Japonsku myslím ani nehrozí (snad
kromě jedovatých hadů dole na jihu na ostrovech Okinawa nebo pokrm ze
špatně připraveného ježíka). Stejně se ale pojistěte.
Jediné, co skutečně potřebujete, jsou peníze a průvodce na cesty.
Momentálně (08/2003) však na trhu není žádný rozsáhlejší přeložený do
češtiny, musíte se proto spokojit s originálem v angličtině (Lonely Planet
nebo Rough Guide)
Vezměte si s sebou i nějaké drobné dárky - suvenýry z Čech. Jeden nikdy
neví.
Japonci jsou zvědaví, kdo že to k nim přijel. Nošením trička „Czech
Republic“ vůbec nic nezkazíte. Naopak.
Kupte si knihu „Japonská mozaika“ od manželů Thomových. Je opravdu skvělá.
Zkuste se víc zajímat o zemi, kam jedete nebo dopadnete jako já. Až na
místě totiž většinou zjišťuji, co je kde zajímavého. Přeci jen, nějaké
informace dopředu neškodí, ne všechno se totiž dozvíte v průvodci, byť je
sebetlustší.
pokračování
|
